V těchto dnech se na sociálních sítích hojně diskutuje Greta Thunberg. Některé z těchto diskuzí jsem sledoval, nenechávaly mě chladným a váhal jsem se, zda se do nich zapojit. Nakonec jsem to ale neudělal, neboť, jak se znám, bych tím pak trávil příliš mnoho času a těžko bych si zachoval chladnou hlavu. Tak jsem radši opět aspoň na nějakou dobu odinstaloval FB z telefonu a tabletu.

Ano, opět mi překvapila ta negativita směrem ke Gretě a lidem, kteří přemýšlí podobně jako ona a její otec. Zásadní poselství Grety a dalších klimatických aktivistů dneška vidím v tomto:

Je zde hodně lidí, kteří toto poselství považují za neopodstatněné, kteří třeba i souhlasí s tím, že klimatická změna spolupůsobená člověkem je vážný problém, ale že tyto dva body nejsou to podstatné.

Tito lidé často přicházejí s něčím, co si sám sobě nazývám "inženýrskými řešeními", které buď přehlížejí sociální rovinu problému a soustředí se výlučně na technicko-přírodovědnou stránku věci, nebo o společnosti a státu uvažují velice naivně, jako by se jednalo o stroje, které, když se poroucahí, tak je třeba je opravit tím, např. tak, že najedeme ty správné experty.

Jenže takto jevy, které se týkají vztahů mezi společností a prostředím zpravidla nefungují. Obávám se, že je to celé postaveno na neadekvátní představě o společnosti a státu a jejich vztahu k přírodě, kdy tyto tři jsou nahlížený jakožto relativně nezávislé objektivní entity.

JJak např. ukazuje ve své nedávné knize Pascal Boyer, společnost a stát nemají žádnou objektivní realitu samu o sobě, ale jsou relativně otevřeným souborem představ v hlavách jedinců, přičemž tyto představy se navíc i uvnitř jedné společnosti od jedince k jedinci liší (odtud název knihy "Minds Make Societies").

Sociální jevy jsou z tohoto hlediska komplexními dynamickými systémy, kde relativně malá změna (např. změna v chování několika málo jedinců) může díky komplikovaným zpětnovazebním procesům vést ke kaskádovému efektu na úrovni celého systému (viz např. knihu Why Society is a Complex Matter: Meeting Twenty-first Century Challenges with a New Kind of Science).

Z tohoto hlediska, chceme-li něco udělat se státem či společností, je vcelku rozumné začít s malými změnami u sebe a snažit se z toho udělat téma ve veřejném prostoru.

V době, kdy jsem před necelými čtyřmi lety, v dubnu 2016, zvažoval přechod na rostlinou stravu, narazil jsem např. také na studii Exploring the biophysical option space for feeding the world without deforestation, která akorát v té době vyšla v prestižním časopise Nature Communication (impakt faktor 11.880). Ačkoli tedy nejsem expert na danou oblast, s ohledem na publikační kanál jsem usoudil, že se jedná o celkem hodnověrný zdroj informací hodný pozornosti.

Tato studie neposkytuje jeden jasný jednodušše shrnutelný závěr. Jde spíš o představení modelu, který má za cíl ukázat, jaké podmínky musí být splněny k tomu, abychom v roce 2050 dokázali uživit celou předpokládanou populaci planety, a zda je toho možné dosáhnout, aniž bychom přistoupili k další deforestraci.

Klíčovou proměnnou v této kalkulaci je povaha stravy. Zde studie pracuje s pěti typy:

Five human diets are discerned, all providing sufficient energy and protein. The BAU variant is in line with FAO and yields a global average diet of 2,947 kcal per cap per day with large regional differences. In the RICH variant, the per capita food demand of all regions in 2050 converges to per capita food demand of North America in 2000 (ref. 62), yielding 3.546 kcal per cap per day. The variants MEAT (a reduced meat diet), VEGETARIAN (ovo-lacto vegetarian) and VEGAN (exclusively plant-based) follow USDA recommendations and are characterized with a per capita intake of 2,648 for MEAT and 2,636 kcal per cap per day for VEGETARIAN and VEGAN in all regions.

Tyto typy jsou následně ještě zvažovány ve dvou variantách s ohledem na povahu hospodářství, ze kerého vycházejí, a to buď "low-input/high yealds levels" anebo "organic/low yealds levels".

Následně je modelováno 500 možných scénářů idealizovaného uživení planety pro rok 2050 s následujícími výsledky:

More than 40% of all scenarios (211) are not feasible. Eighteen per cent of all scenarios are limited by cropland availability, 16% by limits to grazing intensity and 7% by a concomitance of both constraints. Whereas all VEGAN scenarios and 94% of the VEGETARIAN scenarios are feasible, approximately two-thirds of the BAU diet and only a small fraction of the RICH diet are found to be feasible (15%). With high yield levels, 71% of all scenarios are feasible (or probably feasible), compared with only 39% if organic yields are assumed. Apparently, the increased area demand resulting from low yields renders scenarios with richer diets unfeasible. The expansion of cropland into grazing areas enlarges the option space, but grazing constraints become increasingly important. The RICH diet combined with intermediate yield levels is feasible only in cases where a large share of high-quality grazing land is converted into cropland. Such scenarios, however, are often constrained by thresholds related to grazing intensities, owing to the decreased grazing land availability following cropland expansion.

Nevím, do jaké míry tato studie přispěla k tomu, že jsem tehdy maso skutečně jíst přestal. Každopádně mě tento náhled na problemitiku jezení masa od té doby provází.

Když jednou uznáme, že na těchto propočtech něco je, nepřijde mi naivní začít právě se svými vlastními rozhodnutími. Udělá-li podobné rozhodnutí určitý segment populace, může to v duchu teorie difúze inovací vést k dalekosáhlým následkům a proměně trhu. To, jak, zda a za jakých podmínek k tomu může v případě rostlinné stravy docházet a dochází, je samozřejmě předmětem netriviálního sociálně-vědného empirického výzkumu. Tady nás klasické inženýrské úvahy příliš neposunou.